MŮJ STÁT

Můj stát?! Když nám něco vrtá hlavou, ptáme se na to znovu a znovu. Tak dlouho, dokud nám to není jasné. A tak se možná do třetice ptáte, jak to přijde, že by nějaký stát byl můj. Nebo váš. Nebo jeho či její... Cožpak jsem já nebo vy nějaký král nebo císař? a pak, stát přece není věc. Nelze ho jen tak mít!

Slovo "můj" ale nemusí označovat jen vlastnictví. Může znamenat sounáležitost. Může být znamením toho, že k něčemu patříme, jsme toho součástí. Každá součást má v celku své místo. Platí to rovněž ve státě. Děti si hrají, ale také se ve školách učí. To je jejich místo ve společnosti. Dospělí si ve volných chvílích hrají s dětmi, ale hlavně pracují. Každá profese je ve státě důležitá a každá v něm má své místo. Lékaři se starají o zdraví lidí, policisté o veřejný pořádek, řidiči o to, abychom se dostali tam, kam potřebujeme. V čele lékařů stojí primář nebo ještě výše ředitel nemocnice. V čele policistů stojí policejní ředitel a v čele řidičů dispečer anebo ředitel dopravního podniku. V čele města či vesnice je starosta. A v čele státu stojí prezident.

Prezident zastupuje navenek náš stát, je nejvyšším velitelem armády, jmenuje vládu, soudce, podepisuje zákony... To vše dělá ve prospěch celé země. Aby to mohl dělat dobře a zodpovědně, měl by svou zemi znát. A by bychom naopak měli znát svého prezidenta. Nejen toho současného, ale i ty, kteří zastávali tuto funkci před ním. Leccos nám to totiž řekne o našem státě.